Ráno (no dopoledne) jsem nasedl na první vlak (zase jsem dostal na nádraží letáček se všemi spoji do Nary a zpět) což nebylo úplně dobře, do Nary sice jel, ale stavěl na každým nádraží. Kdybych se do toho letáčku pořádně podíval. Asi na Ntý stanici většina lidí vystoupila (zůstali jen zmatený cizinci)  tak jsem oslovil jednu paní a ledabyle prohodil Konodenšawanaraniikimasuka? A ona jako že ano, ale že sonodenša něco hajai a bylo to jasný.

Tak jsem tam dorazil, vylezl a tak nějak jsem se vydal směrem kde jsem odhadoval, že by ty atrakce mohli být. (Předtím jsem samozřejmě prostudoval mapu v průvodci, ale z toho jsem úplně moudrej nebyl). Skoro jsem to trefil, říkala ta slečna v minilabu. Ona to sice neříkala a kdyby jo, tak bych jí stejně nerozuměl, ale byl jsem zhruba tam, kde jsem potřeboval. Tady se všude motají jelínci a loudí od lidí jídlo (Za 150 jenů jim můžete koupit oplatky). Teda v tý části, kam turisti chodí. To je vlastně veliký park kde jsou staré dřevěné svatyně a chrámy a tak. Je tady největší Daibutsu (Big Budha) v Japonsku, největší dřevěná budova na světě a vůbec je to tady hezký. Taky jsem tady potkal tři Čechy, divnýho týpka co říkal, že je na univerzitě v Nagoji už přes dva roky, starší paní (asi jeho matku) a černošský dítě. Fakt, nekecám.

Super je jak prostě se Japonci modlí. Prostě jdou, prohlížejí si ty památky, fotí a když jdou okolo nějaký tý modlitebny, a chce se jim, tak třeba zapálí tyčinku, bouchnou do zvonu, sepnou ruce, řeknou pár slov a jdou dál. Asi to hodně zjednodušuji, ale tak nějak mi to přišlo.

Obrázky zde.